Chystáme pro vás:

Seznam plánovaných vystoupení se připravuje.
PLZEŇSKÝ PEPÍCÍ - o uměleckém zájezdu na II. světový festival harmonikářů ve městě VALLEDUPAR  v Kolumbii, région César, "karibská oblast"... 
PLZEŇSKÝ PEPÍCÍ  v  KOLUMBII ... / říjen  2011 /
"PLZEŇSKÝ PEPÍCÍ v Kolumbii" -  PLZEŇSKÝ PEPÍCÍ / - pozor, to není chyba – název je napsán v pravé „plzeňštině“ ! - alias PILSNER PEPES  -  pro zahraniční angažmá / – to je muzikantské duo bývalých hudebních redaktorů Českého rozhlasu Plzeň a Praha - Josef POSPÍŠIL a Milan BENEDIKT KARPÍŠEK. Asi není třeba tyto muzikanty široce představovat – harmonikář a moderátor Josef POSPÍŠIL je znám nejen jako kapelník ŠŤÁHLAVSKÉ ŠESTKY, ale též jako zasvěcený průvodce televizním cyklem pořadů „Za vesnickými muzikanty“, mezi ctiteli žánru české melodické muziky i dlouholetý „otec“ pořadu „Beze spěchu s Pospíšilem & hosty…“ ve velkém sále plzeňského kulturního domu Peklo. A nezapomeňme ani na jeho rodinný projekt ORIGINAL HARMONIKA FAMILY, kde účinkuje se svojí ženou Renátou a dětmi Pepíčkem a Renátkou. Mladší polovina zájezdního dua – Milan Benedikt Karpíšek má nejen svůj staropražsky laděný ŠVEJK-BAND, s nímž objel už doslova půl světa, ale i historické komorní sdružení COLLEGIUM FIDDLE DOLCE, jazzový kvartet KING SWING /s nímž hrál např. na letošním Pilsner Festu v Plzni /. Setkat se s ním můžete i v C. k. divadle PLUTO, které zásobuje svými písničkami...

Důležitá je však pro oba muzikanty vzájemná spolupráce, která začala už počátkem 90.let / ještě pod názvem BOHEMIA BOYS /. Tehdy slavili úspěchy především v Německu, ale i ve Švýcarsku či v USA, kam se vydali v roce 1996 na WORLD FEST – nejrozsáhlejší festival lidové hudby na americkém kontinentu, konaný v Silver Dollar City v Missouri. Měsíc tehdy strávili ( ještě spolu s plastickým chirurgem MUDr. Vlastimilem BURSOU, skvělým showmanem, mistrně ovládajícím vozembouch a další rytmické nástroje ) na amerických pódiích a slavili úspěch za úspěchem... Pak se cesty Josefa a Milana na čas rozdělily - každý šel za hlasem svého muzikantského srdce - aby se předloni opět spojily. Nejčerstvějším přínosem této spolupráce je nedávno úspěšně skončená hudební mise do daleké Kolumbie, na II.světový harmonikářský festival ve městě Valledupar. Tam byli spolu s portugalským akordeonistou jedinými zástupci matičky Evropy v konkurenci především argentinských, brazilských a kolumbijských muzikantů – nejen hráčů na akordeony, ale i jejich kolegů na kytary, perkuse a další nástroje. Požádali jsme je o pár postřehů z této exotické země.

Co jste vlastně v Kolumbii hráli ?

Samozřejmě naši českou muziku – např. skladby K. Hašlera, J. Poncara, V.Bláhy, J. Bureše, taktéž něco z vlastního soudku. Ale fascinoval nás úspěch slavné Vejvodovy polky Škoda lásky, kterou si prozpěvují v celé Latinské a Jižní Americe pod názvem Barrilito de Cerveza / Soudeček piva /. Oč poetičtější je český text o zklamané lásce a vyplakaných slzách. Hlavně jsme museli trpělivě vysvětlovat, že to není ani americká ani německá skladba, ale že vznikla u nás, v srdci Evropy. Veliký úspěch mělo vždycky také tango La chitana. Víte, co to je ? Inu, slavná Cikánka z pera Karla Vacka.

Čím na oplátku zaujala jihoamerická hudba vás ?

Z hudebních nástrojů především dvě kolumbijské specialitky – buben kaja /čti kaha/ vallenato a dřevěné „drhlo“ guacharaca, obojí dokázali místní muzikanti ovládat opravdu mistrně ! Jedna kaja nakonec přicestovala i do Čech jakožto osobní dar ředitele hudební školy „Los Niňos Vallenatos“, guacharaky samozřejmě také v zavazadlech nechyběly, stejně jako guira /jiná „drhla“/, maracasy / alias „rumba-koule“ /, okaríny či dřevěné hudební lžíce - cucharas de madera. Zajímavě zněla 7-mi strunná kytara... A pak to byly skvělé instrumentální výkony jednotlivých účastníků – ať už to byl kamarádský Portugalec - harmonikář a zpěvák João Gentil, duo brazilských muzikantů hrajích emotivní styl „chamamé“ či sympatická partička z Argentiny - Cuarteto Tartaruga , kde hráli mimo jiné dva doktoři - Mario Braun na akordeon a skvělý saxofonista Raúl Rodriguez - špičkoví muzikanti, kteří měli hlavně slabost pro skladby tangového fenoména Astora Piazzoly. 

Jak jste zvládali komunikaci ve španělštině ?

No, ztuha, vypomáhali jsme si angličtinou, němčinou, zbytky latiny v zásuvkách paměti... Doslova andělem byla pro nás průvodkyně česko - kolumbijského původu Zdena Porras - filoložka, archeoložka, divadelní herečka i písničkářka v jednom. Byla nám nesmírně obětavou průvodkyní po krásách země, která je pro nás Čechy symbolem exotiky, koky a skvělé kávy. Pro nás dva je teď něčím více – symbolem dobrých lidí, skvělé muziky a nových kamarádů !

Kde všude jste hráli ?

Vystupovali jsme také v hlavním městě Kolumbie – fascinující 7-mi miliónové Bogotě. Koncert v cultural - caffé Luvina byl mimořádně zdařilý. A rádi budeme vzpomínat na neformální hudební večer a setkání s panem velvyslancem, jeho přáteli a krajany, ten dokonce skončil pozdě v noci společným jamováním českých písniček / pan velvyslanec je totiž zdatný flétnista ! /. Nejdůležitější pro nás však je to, že jsme v téhle silné mezinárodní konkurenci zabodovali a také si znovu uvědomili, že hudba v pravém slova smyslu spojuje lidi různých zemí a etnik – to opravdu není fráze ! Dá se říci i to, že muzika spojuje to, co politika rozděluje...

Co zážitky turistické ?

Samozřejmě jsme měli stále oči i fotoaparáty v pohotovosti. Fascinující je např. poutní místo – klášter Monserrate, vypínající se nad Bogotou. Ta leží přes 2600 metrů vysoko, takže jsme si zažili i chladno a mrholení – končilo totiž období dešťů. Jedna zajímavá kuriozita – v Kolumbii právě probíhaly prezidentské volby a náš penzión byl přímo naproti domu jednoho ze dvou kandidátů. Pod okny to ve dne v noci vřelo, samí bodyguardi, policie, vojáci... Asi jsme byli nejlíp hlídaná kapela na světě ! Pan Mockus sice nakonec nezvítězil, ale zato jsme měli příležitost mu zahrát soukromý koncert, což byl taky zážitek ! A jedno maličké negativum – tři dny jsme se nenapili ani piva – všude byla totiž kvůli volbám prohibice.

Pivo nás přeneslo k jídlu...

Ochutnali jsme neuvěřitelné množství různého exotického ovoce – guajabu, tamarindo, mamoncillo, výborný byl také pečený, vařený či smažený druh banánů – platanos, chutnaly nám indiánské placky arepa a samozřejmě všechny nejrůznější „potvory“ z moře – podávané pečené a celé vždy v husté polévce. „sancocho“. Dali jsme si na zkoušku „ozdravný čaj z koky“, skvělý biftek churrasco, ... Milan ochutnal i smažené mravence...

Jak chutnají smažení mravenci ?

Trochu jako smažené „žluklé“ lískové oříšky. A taky jsou tak velcí ! Tuhle pochoutku ovšem Pepa bohužel „nevydýchal“ a odmítnul, přestože jsem mu překládal, jak je to výborné a prospěšné obzvláště pro pány...

Tak raději zpět k památkám...

Musíme zmínit ještě solnou katedrálu v Zipaquirá, o které píše i slavný kolumbijský spisovatel García Marques. A fascinující byl i výlet do starobylého města obchodníků a pirátů Cartageny na břehu Karibského moře, jež je nazývána osmým divem světa, doslova „perlou Karibiku“ a opravdu bere návštěvníkům dech. Na větší cestování ovšem nebyl čas, naším úkolem byla především muzika! A té bylo dost a dost ! Hráli jsme „naživo“ a také poskytovali interview do mnoha televizních i rozhlasových stanic. A nutno říci bez samochvály, že všude měla naše česká melodická hudba bezvadnou odezvu.

Jaká je vůbec kolumbijská kultura ?

K tomu máme dva postřehy – „dotkli“ jsme se staré indiánské kultury – třeba v Muzeu zlata v Bogotě. Posmrtné masky, rituální sošky, nádoby na koku nebo mumie šamana – před tím člověk zůstává stát v posvátné úctě..., ale jejich kultura je i neobyčejně živá a každodenní, mám na mysli lidovou muziku tzv. vallenato. Jeho specifickým rysem je textová improvizace na dané téma – trochu to připomíná princip kramářských písní či kupletů, ovšem v ďábelsky rychlém tempu. Tuhle lidovou muziku milují všichni – staří i mladí, své hudební tradice, na rozdíl od nás, neizolují a nevytlačují z médií, naopak - udržují je i v tamních hudebních školách, kde se malí kluci a holčičky s neuvěřitelným nadšením (!!!) od útlého věku připravují na dráhu muzikantů a zpěváků. Také soutěží o prestižní titul REY VALLENATO /tj. král/. Jejich vztah k hudbě je nadšený, živelný, nefalšovaný, atmosféra byla diametrálně odlišná od českých „zušek“… Naše setkání a jamování s dětmi bylo báječně spontánní, televizní štáby se mohly „utočit“, muzikanti z dalekých Čech pro ně byli obrovským zážitkem....

Co dodat na závěr ?

To, že cesta se uskutečnila za finanční podpory hejtmanky Plzeňského kraje, doc. MUDr. Milady Emmerové. Proto mohla česká muzika slavit úspěchy v této vzdálené destinaci. Propagace naší české kultury ve světě se zkrátka bez podpory a finančních injekcí neobejde, klobouk dolů před těmi, co to pochopili !                                                                                                                                                  
/ převzato z časopisu Deníky BOHEMIA - Plzeňský deník a z čas. FOLKLOR /

© 2020 Harmonikář Josef PospíšilVyrobil Martin Šach v roce 2012. Pokud se vám obsah nezobrazuje korektně, ujistěte se, že nepoužíváte moc starý prohlížeč. Doporučujeme Chrome či Firefox.

Rychlá navigace: ., YouTube videa , Pořad Za vesnickými muzikanty, Josef Pospíšil,

telefon: +420 603 281 512, email: jopo.harmonika@seznam.cz

Adresa: AGENTURA HARMONIKA, Josef Pospíšil, 332 03 ŠŤÁHLAVY 550