Chystáme pro vás:

Seznam plánovaných vystoupení se připravuje.
Laskavá vzpomínka na velkého a uznávaného skladatele, rodáka z našeho kraje / * 4. 5. 1901, + 22. 3. 1959 /
HOLD slavnému skladateli a muzikantovi Václavu BLÁHOVI
Připomínka nedožitých 110 narozenin skladatele Václava Bláhy

Kdo z vás by neznal nádherné melodie jako např. Jetelíček u vody, Sukýnka, Kdo tě bude milovat, Muzikanti, pojďte hrát, Ze dvorečka, ze dvora, Tuláček, Děvče jako růže, Včera jsem tě čekala, Hvězdička a mnoho dalších. Jejich autorem je rodák z malé vesničky Křečov u Mladotic na severu Plzeňska – Václav Bláha.

 Měl jsem štěstí, že jsem před mnoha lety v Malé Černé Hati, kousíček od řeky Střely, poznal a často navštěvoval trumpetistu a kapelníka Zdeňka Pirnera. Obdivoval jsem vždycky jeho vitalitu, muzikantský entuziasmus, neuvěřitelnou poctivost ve všem a také jeho krásný pozitivní způsob života. K němu neodmyslitelně patřila i jeho manželka Jiřina. Když jsem s ním slavil tehdy 9. února 1994 sedmdesáté narozeniny, zahráli jsme si spolu. Rád na to vzpomínám. On mě provedl také svým „hospodářstvím“, - ve svém věku se staral o slepice, včely, králíky, krmil prasátko, pletl košíky, pomáhal likvidovat lesní kalamitu… A denně si našel čas, aby si zahrál na křídlovku. Lásku k hudbě si nesl sebou odmalička. Byl synovcem skladatele a trumpetisty Václava Bláhy.

Na vojnu narukoval ke slavným „Pětatřicátníkům“ v Plzni, kde hrál první křídlovku pod taktovkou nezapomenutelného štábního kapitána Karla Ešky. A jak jsem vycítil, on pochopil, že je „pokračovatelem“ muzikantského rodu, hlavně svého slavného strýčka…

Narodil se v zájezdním hostinci v Křečově. Byl druhorozeným synem ze čtyř sourozenců. Tatínek, „starý pan Bláha“ hrával na harmoniku a synové Rudolf a Václav mu vydatně pomáhali na housle, trumpetu a trombón. V zájezdním hostinci se stavěli „speditéři“ na občerstvení, když jezdili od nádraží z Mladotic do Manětína. Možná víte, že trombonista Rudolf Bláha se plně realizoval v Brně, hrál v symfonickém orchestru, s mnoha dechovkami a také se nechal „zlákat“ kolegou Janem Slabákem, když zakládali Moravanku!

Václav Bláha byl vyučený tesař, vždycky plachý, chudý chlapec, který prý neměl štěstí na děvčata… Ovšem na druhé straně napsal skvělé písničky, jako trumpetista byl vyhledávaným hráčem. V Praze prožil nádhernou éru orchestru R. A. Dvorského, kde hrál na trubku spolu s Karlem Vackem a rádi vzali i harmoniku a housle.

Mezi přáteli vzpomínám na jeho žertovné průpovídky, které mně vždycky s laskavostí a se smíchem vyprávěl Zdeněk Pirner. Strýček Václav prý vše nazýval pravým jménem - „blbinky“. A co jich bylo…: Když mu muzikanti např. říkali, Vašku, ty bys měl psát „deníček“, z těch tvej blbovinek… Václav pohotově tenkrát reagoval a jen odtušil, chlapci, já všechno prožil s muzikanty v noci, to by musel bejt „nočníček“!

Když hrál u R. A. Dvorského, vedle Vackovy Cikánky začla mít obrovský úspěch jeho polka Jetelíček u vody. Před vánočními svátky si ho muzikanti dobírali: Vašku, co ty budeš dělat s „tantiémama“ za ten Jetelíček? A ptali se ho, to si asi koupíš novou vilu, nebo nový auto, viď? On chvíli mlčel, a pak smrtelně vážně povídal: Chlapci, já si asi nechám udělat u nás v Křečově velkej rybník… A jeden muzikant mu skočil do řeči a chválí: Vašku, to je výbornej nápad, zvlášť teď před vánocemi… To už příští rok budeme mít vod tebe kapříka zdarma ?! Václav zase chvilku váhal a pak řekl, chlapci, jestli vám dám kapra zadarmo, to vám teda slíbit nemůžu, ale jestli bude tuhá zima jako letos a rybník zamrzne, dovolím vám, abyste si tam „zadarmo“ zabruslili! Těch příhod bylo opravdu hodně, možná jste jich spoustu už ode mě slyšeli. Bohužel, ani vzácný kamarád a muzikant Zdeněk Pirner už také není mezi námi. Tiše usnul večer 31. prosince 2008 a „odešel“ za svým strýčkem do i za kamarády, kteří nás předešli, do oné pověstné „nebeské kapely“.

Nahlédl jsem do památníčku – muzikantského notýsku Václava Bláhy, kam si skicoval všechny své skladby a psal různé myšlenky, nápady i veršíky…

„Můj rodný kraji, jak tě nemilovat, jsi zaklet v barevných sklíčkách posbíraných s dětskou vášnivostí. Jsi začarován do odpůldní pasáčků a hřejivých ohníčků, při kterých se tak krásně vymýšlelo, co budeme až vyrosteme. Jsi ale také v každém hořci, lomikámeni, kterému dával tak bohatě vykvést zdejší kout země. Ten kout chtěl upozornit na svoji chudobu. Jsi na věky zapálen v srdcích, která pod stropy chudých a nízkých světniček vzplanula jiskrou myšlenek na to všechno, co ještě bude, co nás čeká…“.

Václav Bláha, narozený 4. května 1901 v Křečově, odešel náhle a nečekaně od své práce, od svých velkých plánů. Po odchodu z Křečova prožil většinu života v Praze. Znal významné osobnosti swingové hudby, psal nejen „lidovky“, ale i krásné dětské písničky, chystal publikaci „Škola hry na harmoniku“. Bohužel, jeho životní hvězdička zavěšená vysoko na nebi nad Křečovem, v plném tvůrčím rozmachu náhle a nečekaně zhasla 22. března 1959, když byl s manželkou Bertičkou na návštěvě v Oseči u Příbrami. V padesáti osmi létech zhaslo srdce plné lásky k manželce, rodině, k lidem, k rodnému kraji i k milované hudbě! Dodnes ovšem po něm zůstalo na sedmdesát nádherných písniček / převážně s vlastními texty i aranžmá, stejně jako u Karla Vacka /, které se staly evergreeny, tedy melodiemi věčně zelenými, navracejícími se písničkami.

Procestoval jsem s muzikou celou Evropu, kus severní i jižní Ameriky, hrál jsem i v jižní Arábii, atd. atp. a všude jsou skladby Václava Bláhy a samozřejmě i dalších našich „klasiků“ české melodické hudby, opravdu velmi populární!

Patřím mezi oddané propagátory a při vší skromnosti i dobré znalce historie a poselství tohoto oblíbeného žánru! Jsem přesvědčený, že všechno dobré a unikátní je třeba připomínat mladší generaci. A vzpomínat na každého, kdo svou lidskostí, skromností a umem proslavil a proslavuje náš český národ. Když totiž člověk pozná, že např. tahle zmiňovaná česká melodická hudba je opravdu jedním z artiklů, který nám Čechům v zahraničí dělá dobrou reputaci, musí se povznášet nad tím, když někdo, většinou bez znalosti, jen s papouškovaným trendem „živené módy být in“, nad tím ohrnuje nos… Vše prověřuje jen čas!

Josef Pospíšil, je mj. autorem tří dílů populárních knih a pravidelného televizního pořadu na téma „Za vesnickými muzikanty“, působil mnoho let v Českém rozhlase a s „orig.HARMONIKOVÝM DUEM s manželkou Renatou“ a s nadanými dětmi jako „FAMILY HARMONIKA POSPÍŠIL, ale i s přáteli, šíří na koncertních pódiích slávu české melodické hudby nejen doma, ale velmi často i v zahraničí. Letos v květnu oslaví také významné životní jubileum!  

převzato z časopisu ROZHLED, foto archiv Josefa Pospíšila
                                                 





































© 2020 Harmonikář Josef PospíšilVyrobil Martin Šach v roce 2012. Pokud se vám obsah nezobrazuje korektně, ujistěte se, že nepoužíváte moc starý prohlížeč. Doporučujeme Chrome či Firefox.

Rychlá navigace: ., YouTube videa , Pořad Za vesnickými muzikanty, Josef Pospíšil,

telefon: +420 603 281 512, email: jopo.harmonika@seznam.cz

Adresa: AGENTURA HARMONIKA, Josef Pospíšil, 332 03 ŠŤÁHLAVY 550